SMUTEK BÁSNÍKŮ

Antonín Klášterský

SMUTEK BÁSNÍKŮ
Květ pod nohy chtějte jim naklásti, jim věnčte růžemi čelo, v těch očích jejich jak v propasti vždy jak by se tmělo a tmělo. A nechť si již úsměv nebo smích jim na rty někdy přec skočí, vše hasne tak záhy jako v mih, a tím víc tmějí se oči. V nich smutek, ať sníh je po lese, ať vesna s květy je blízka, jak v očích těch, kterým stále se po dálném domově stýská. 43