AŤ TO BYLO...

Antonín Klášterský

AŤ TO BYLO...
Ať to bylo cokoli, všecko přejde, přebolí, každá rána zacelí se jak ta brázda na poli. Ale z všeho na konec něco v srdci zbude přec, po pohřbu to v síni vůně věnců hřbitovních a svěc. Do srdce to napadá, leta se to ukládá, tichým smutkem, divným steskem duši nám to opřádá. Že když dávno za námi bolest je i s mukami, úsměv náš jak zář, jež kmitá podzimními mlhami. 59