Roztoužené ženy

Antonín Sova

Z tmy lesů v úpatí hory fujara zněla a roh, hned vyběhly ženy, zahoukly bory, neb blížil se veselý hoch. Žen půvab nazlatovělý Červnovým sluncem žhnul, horáckým nářečím pěly, hned ovce mu nadháněly, než se psem je shromáždil v důl. Šly jiné a beránky stříhaly je tisknouce v kolenech a jiné z lnu zlatého soukaly tenkými prsty z kuželů nit, neb všecky se toužily vyslunit na žhnoucích jeho pohledech. A všecky tak blízko si, přepilné v té prázdné vsi bez muže si řekly, že bez lásky, bez lásky srdce být nemůže, a ve vůni růží po jaru dychtivě poslouchaly vzdalující se fujaru mizeti v dáli, v dáli, a za pastýřem s ovcemi viděly jako v snách modravozlatý usedat a vířit v slunci prach...

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

53. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  2. ZLATÝ KOLOVRAT. (Karel Jaromír Erben)
  3. Přadlena. (Adolf Heyduk)
  4. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  5. Den se krátí... (Adolf Heyduk)
  6. Rudé listí. (Adolf Heyduk)
  7. NA PŮDĚ. (Eliška Krásnohorská)
  8. Ouplněk. (Karel Sudimír Šnajdr)
  9. Skvosty nejkrásnější. (Adolf Heyduk)
  10. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)