Roztoužené ženy

Antonín Sova

Z tmy lesů v úpatí hory(Na) fujara zněla a roh(Na) hned vyběhly ženy zahoukly bory(Na) neb blížil se veselý hoch(Na) Žen půvab nazlatovělý(Na) Červnovým sluncem žhnul(Na) horáckým nářečím pěly(Na) hned ovce mu nadháněly(Na) než se psem je shromáždil v důl(Na) Šly jiné a beránky stříhaly(Na) je tisknouce v kolenech(Na) a jiné z lnu zlatého soukaly(Na) tenkými prsty z kuželů nit(Na) neb všecky se toužily vyslunit(Na) na žhnoucích jeho pohledech(Na) A všecky tak blízko si přepilné(Na) v té prázdné vsi bez muže(Na) si řekly že bez lásky bez lásky(Na) srdce být nemůže(Na) a ve vůni růží po jaru(Na) dychtivě poslouchaly(Na) vzdalující se fujaru(Na) mizeti v dáli v dáli(Na) a za pastýřem s ovcemi(Na) viděly jako v snách(Na) modravozlatý usedat(Na) a vířit v slunci prach(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	1
Celkem veršů:	27
Neurčeno:	27 (100 %)