Rudé listí.

Adolf Heyduk

Svá vlákna počla Jeseň přísti, zlý vítr tančí po ladech, s hlav stromů žluté ruje listí a nutí ve svůj koloběh; a po silnici – sotva stačí – jde s vnučkou děd – tvář plna ryh... Po zvadlých listech stáří kráčí, a mládí těká po zlatých. Šat stromů, svěží dřív, teď rudý zří jinak dítě, jinak kmet; on myslí na mrak, bouř a trudy, leč vnučka na zář, lesk a květ a svěží luh a štěbot ptačí, kmet na vran pokřik krákorných... Po zvadlých listech stáří kráčí, a mládí těká po zlatých. Níž k zemi stařec hlavu kloní, a děvče hledí do nebes, v jich hlavách podivná se honí a pestrá myšlenková směs; tvář dědečkova tone v pláči, tvář jeho vnučky samý smích... Po zvadlých listech stáří kráčí, a mládí těká po zlatých.

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

51. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  2. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  3. VI. U nás sněhu ve závějích (Jaroslav Vrchlický)
  4. Den se krátí... (Adolf Heyduk)
  5. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)
  6. ZLATÝ KOLOVRAT. (Karel Jaromír Erben)
  7. NA PŮDĚ. (Eliška Krásnohorská)
  8. Poesie. (Adolf Heyduk)
  9. Roztoužené ženy (Antonín Sova)
  10. XXXVIII. Večerní les rozvázal zvonky, (Vítězslav Hálek)