Rudé listí.

Rudé listí.
Svá vlákna počla Jeseň přísti, zlý vítr tančí po ladech, s hlav stromů žluté ruje listí a nutí ve svůj koloběh; a po silnici – sotva stačí – jde s vnučkou děd – tvář plna ryh... Po zvadlých listech stáří kráčí, a mládí těká po zlatých. Šat stromů, svěží dřív, teď rudý zří jinak dítě, jinak kmet; on myslí na mrak, bouř a trudy, leč vnučka na zář, lesk a květ a svěží luh a štěbot ptačí, kmet na vran pokřik krákorných... Po zvadlých listech stáří kráčí, a mládí těká po zlatých. 39 Níž k zemi stařec hlavu kloní, a děvče hledí do nebes, v jich hlavách podivná se honí a pestrá myšlenková směs; tvář dědečkova tone v pláči, tvář jeho vnučky samý smích... Po zvadlých listech stáří kráčí, a mládí těká po zlatých. 40