Něco za něco.

Adolf Heyduk

Něco za něco.
S agátů květ vonný visí, hnízdo staví rašky, hoši v ucho šeptají si: „Na panském jsou dlašky.“ Jak když boží střela slítne do té dětské směsi, každé běží, jen se kmitne, kapsy spravuje si. Za humny pak dvakrát, věru, hlučnější jsou schůzky: děti hrajou při večeru o hraběcí lusky. Hrabě ví, leč o hrst hrachu – tenkrát – což pak je mu! projde aspoň beze strachu do zemského sněmu. 25 Co mu děti vzaly s pole, vynahradí staří – Sedláci mnou dlaně holé, hrabátkům se daří. 26