Březen.

Adolf Heyduk

Březen.
Šohaj úhor oře, – stená pluh a píská – namáháním s čela hrne se mu pot; všecko zahaleno, novina i víska, šedou jarní mlhou vstávající z vod; tesklivo a smutno po dalekém poli, těžce v jařmu táhnou supající voli, racků hejna letí v brázdy z třasaviska, skřivan v nebi mizí jako zpěvný bod. Namáhavou, synku, v novině máš práci, halena i širák jsou ti na potíž, leč do jarých prsou jarý dech se vrací, při kleči sval tuhne, záhy uvidíš! A přijdou-li vrazi do rodných nám luhů, meče ukujeme z radlic těžkých pluhů, jimiž v brázdy na vždy dravá zášť se zkácí... Orej, ale v reka v čas se proměniž! 113