Listopad.

Adolf Heyduk

Listopad.
Sever brvy stáhl, nevlídno jest z rána, s vrchů do údolí krutý dýše mráz, pro rodinu teplá síň buď uchystána, nuž, dub rozložitý posekán buď v ráz; dlouho nivu stínil, útlé hubiv setí, nechť při jeho sněti ohřejí se děti; na rodném až krbu shoří porubána, okřejí, kdo dříve mřeli zas a zas ! Pohádky se ozvou ze rtů babiččiných, staré zvěsti bude vypravovat děd o lidech dřív velkých, malých teď a líných, snášejících chabě nával různých běd... Kéž by děd byl silen, aby vlastem k štěstí rubal nepřátele, jak to dubu klestí, vždyť z jich tygřích očí, z tváří jejich siných vždy se na vlast sype hrůzy dravčí jed! 121