Za paliče.

Za paliče.
Ve vsi hoří. – Velcí, malí běží ze statků i chat... „Kdo to spáchal?“ „Známý tulák, kdož by to moh' udělat? Známý tulák, kdože jiný!.. Ty's učinil, chlape, mluv, než tě v uhel ohlodají tlamy rudých plamenův. Slyš, jak křičí, jak se tyčí; s deštěm jisker roste dým... Ty's učinil, poběhlíku; chopte se ho, v požár s ním! –“ „Neudělal jsem to věru, vím však, že byl jeden z vás, poznal jsem ho; běžel ze vsi přes rybníka strhlou hráz. Mladý, svižný; vzplanul asi na soupeře divou mstou, hrozí se as; z náhlé zloby čtyři statky v ohni jsou. Mladý, svižný; pozdě pyká, pozdě ovládá ho žal, nepovím ho; – na seně kdys tulákovi přespat dal. 53 Mladý, svižný... nezradím ho!..“ „Darebáku, v hrdlo lžeš, dosti dlouho týral's kraje, ale teď nám neujdeš! Chopte se ho!..“ Už ho nesou... „Nepálil jsem, to ví Bůh!..“ lid však nechce rozkacený slyšet déle, jak by hluch. „Naposled se zapřísáhám, nevinen jsem, žháře znám, z vás je – mladík nezkušený; chce-li doznat, doznej sám!“ Však jen s výsměchem a s kletbou doprovází starce lid: „Do ohně s ním bez milosti, pak bude zas v kraji klid. Nechať žvastá, nechať mluví co chce chlap; buď ohni v plen!..“ „Dobře tedy, upalte mě; beztoho jsem tulák jen. Nemám k hrobu než pár kroků; nuž budu mít o krok blíž, ale statků nezžehl jsem, ondy mladá srdce spíš. Spalte jenom, život ztratím – palič mlád je, já jsem stár, snad za staré tělo koupím mladou duši... Nuže v žár! Snad se pozná; vykoupím ho! Bože buď mi na pomoc!..“ A z tuláka ohně šlehly rudou vášní v mraků noc! 54