U roháče.

Adolf Heyduk

U roháče.
Strom shodil zlato s hlavy, něm strádal les; do zvadlé kolem trávy list smutně šepotavý jak ztuhlý motýl kles'! Zdroj plakal vezpod stříže, byl sláb a chor; a kol polního kříže trn uplet' husté mříže poutníkům na úkor. Keř smutně hlavou kýval uprostřed lad, a pták, jenž skryt v něm dlíval, blíž cesty smutně zpíval: „Mám nouzi, bídu, hlad!“ 51 Té doby ke skalisku šel číhař děd; rád opustil svou vísku, by s leskvicemi břízku na ptáky vnoučkům zved'. Když v úsvitu však ranním zdvih' roháč již, vzdech'... Lesa šumným stlaním smrt po špičkách za ním... Pták ztich', vnuk pláče, slyš! 52