Na plesu.

Adolf Heyduk

Na plesu.
Všecko tone v záři! Hudby zvuk šumným křídlem po síních se nese, v mladých ňadrech roste srdcí tluk, v mladých očích slunný jas se třese. Jonák s dívkou mimo mne se mih', plavá kadeř mísila se s vranou; květ ji s ňader upadlý jsem zdvih': bílou kamelii pocuchanou. Jak jsou šťastni! Dál je nese vír, a já ptám se květu povzdech krotě: Nespad' tebou dětský klid a mír, nezvadl jsi touhou po životě? Avšak němý bez vůně je květ, či vír hudby v odvětu jej ruší?... v jasné síni plesá mladý svět, venku metelice v okna buší. 47