Očekávání.

Očekávání.
Stál před chatou a hleděl do daleka jak někdo, z dálky přítele jenž čeká; syn ze žni z Moravy dnes měl se vrátit, a on byl chor, dech počal se mu krátit, a stará hlava klesala vždy níže – let téměř sto, toť krutší všech je tíže. Zrak vyhaslý zjev synův marně hledá, snad teď jde on – ne, pouze mlha šedá blíž kráčí z hor a v postavy se sráží hlav osmahlých i ramenou a paží, a mezi nimi postať syna bosou on vidět mní, jak plece chýlí s kosou. 41 Chce houknout naň, leč těžce vzduchu lapá – a kývá zas a chví se, co as chápá tím okem mdlým; to jiná postať zcela: dva důlky vidí spod holého čela dvě škeřící se kostlivcovy dásně a místo šatu rubášové řásně. A zděsil se, to jiný přišel kdosi, jenž k jiné žatvě přibrousil hrot kosy; to přišla smrt, jež po světě se honí a setne ho, – syn přijde teprv po ní – i vzdychl kmet a zastenal: Ach, hochu, žnec jiný tenkrát předhonil tě trochu! 42