Na rozcestí.

Na rozcestí.
U rozcestí na zpuchřelém kříži mrtvý Kristus hlavu k prsům níží, pod ním na kameně žebrák oupí: „Živ byl Spasitel už mezi námi, zapadnem však v nepřátelů klamy, znovu-li Bůh světa nevykoupí. Netrpí-liž posud jako prve od pastorků děti z vlastní krve? od vetřelců domorodci chudí? nestoupá-liž rab, jenž srdcem krsá, chtě být větším, na junácká prsa, vědomí chtě dusit v jaré hrudi. Můž-li svět s tou vášně podlou cháskou vykoupen být znova božskou láskou, v němž je nežli skřivanů víc supů; čím víc pěvec ve blankyt se hrouží, tím zrádněji nad ním dravec krouží, co den mohutně a tučně z lupu. 29 Přijď už utýraným, Mesiáši! Viz, co zloby nájezdníci páší, vrať se chudým, nemajícím chlebů ani vláhy pro žíznivá ústa, ač na úžas světu čarně vzrůstá mudřena jim z raněného lebu. Přijď už, pokoř křivdu v světě celém, činným buď, ne trpným Spasitelem, jehož klidně ku kříži šla noha, viz, jak zášť a krutost silou dračí od chleba i statků zpět nás tlačí... pro sebe jen toužíce mít Boha! 30