Krajánek.

Krajánek.
Slunce zvolna k západu se kloní, žhavě rudé jako teplá krev, již bohatýr za svobodu roní: velebný to umírání zjev; hoch kýs za kloboukem s kytkou vřesu do vsi jde, a stařec s rancem k lesu. Krajánek to; ode mlýna k mlýnu nese stářím rozdrolený vak; znaven chůzí, v nočním lesa stínu na mech sedá; přecházíť mu zrak, slabé údy ovládla mu mdloba, dalek mlýn a pozdní jest už doba. Vše ty mlýnce horském na potoku, jež jak hejno kaček rozprchlých jevily se ondy jeho oku, prázdny jsou, co ten se krocán zlíh' v českém kraji, na hojný jenž chleba parou mele, vod nemaje třeba. 22 Sekerníkův také v něm už není, zámečník vše spraví napořád, jestiť pára paní všeho mlení; v mlýncích potočních byl jiný řád: veselí a pověst co den nová... nyní truchlí duše krajánkova. Za čas krátký ještě hůře bude, pára všecko nutí v děsný rej, jindy v kraji klepalo to všude, o práci a nocleh bylo hej, radost byla z mlečů v bílém mraku – teď mlynáři chodí v černém fraku... Na čas žehrá kmet, jeť cesta tmavá – s dobrou míli dalek ještě mlýn – chor je, dál chce; sil se nedostává; vak jej dolů táhne – těžce v klín klesly ruce, hrud je plna vzdechů... „E co, noc je mírná, přespím v mechu!“ Pod hlavu vak položil, hůl k boku, na znak leh'... Tma skryla hvozd i luh – usnul – usmál se, snad sen jej v skoku vkouzlil v starých šaland milý ruch, v nichž jak druhdy v mlečů pestré tísni pohádce zas naslouchá a písni. 23 Či snad vesel na zanášce sedí kolem něho mleček polní květ, k němuž dřív – o časové vy šedí – bez ostychu směl si přivonět?... Však teď vzdech' – zlá ve snu přišla voda, vstát chce, nelze, v srdci ho to bodá. Příboj roste, proud se žene vratký, poběsile klepe palečník, spěchá – letí – aby nazved' kladky, než by příval do stroje mu vnik'; srdce buší, stará hruď se chvěje – přišel pozdě; vody divý shluk s lopatkami do lednice spěje, starý hřídel zastenal a puk'. Vzdech' krajánek, bez barvy jsou líce, zaúpěl... tvář strne... navždy ztich'. – V poli ozvala se křepelice, bylo k ránu; teplý zavál jih, drozd se budil v kypré chvoje stánku, siný východ rudnul do červánků. 24