Krajánek.
Slunce zvolna k západu se kloní,
žhavě rudé jako teplá krev,
již bohatýr za svobodu roní:
velebný to umírání zjev;
hoch kýs za kloboukem s kytkou vřesu
do vsi jde, a stařec s rancem k lesu.
Krajánek to; ode mlýna k mlýnu
nese stářím rozdrolený vak;
znaven chůzí, v nočním lesa stínu
na mech sedá; přecházíť mu zrak,
slabé údy ovládla mu mdloba,
dalek mlýn a pozdní jest už doba.
Vše ty mlýnce horském na potoku,
jež jak hejno kaček rozprchlých
jevily se ondy jeho oku,
prázdny jsou, co ten se krocán zlíh'
v českém kraji, na hojný jenž chleba
parou mele, vod nemaje třeba.
22
Sekerníkův také v něm už není,
zámečník vše spraví napořád,
jestiť pára paní všeho mlení;
v mlýncích potočních byl jiný řád:
veselí a pověst co den nová...
nyní truchlí duše krajánkova.
Za čas krátký ještě hůře bude,
pára všecko nutí v děsný rej,
jindy v kraji klepalo to všude,
o práci a nocleh bylo hej,
radost byla z mlečů v bílém mraku –
teď mlynáři chodí v černém fraku...
Na čas žehrá kmet, jeť cesta tmavá –
s dobrou míli dalek ještě mlýn –
chor je, dál chce; sil se nedostává;
vak jej dolů táhne – těžce v klín
klesly ruce, hrud je plna vzdechů...
„E co, noc je mírná, přespím v mechu!“
Pod hlavu vak položil, hůl k boku,
na znak leh'... Tma skryla hvozd i luh –
usnul – usmál se, snad sen jej v skoku
vkouzlil v starých šaland milý ruch,
v nichž jak druhdy v mlečů pestré tísni
pohádce zas naslouchá a písni.
23
Či snad vesel na zanášce sedí
kolem něho mleček polní květ,
k němuž dřív – o časové vy šedí –
bez ostychu směl si přivonět?...
Však teď vzdech' – zlá ve snu přišla voda,
vstát chce, nelze, v srdci ho to bodá.
Příboj roste, proud se žene vratký,
poběsile klepe palečník,
spěchá – letí – aby nazved' kladky,
než by příval do stroje mu vnik';
srdce buší, stará hruď se chvěje –
přišel pozdě; vody divý shluk
s lopatkami do lednice spěje,
starý hřídel zastenal a puk'.
Vzdech' krajánek, bez barvy jsou líce,
zaúpěl... tvář strne... navždy ztich'. –
V poli ozvala se křepelice,
bylo k ránu; teplý zavál jih,
drozd se budil v kypré chvoje stánku,
siný východ rudnul do červánků.
24