Krajánek.

Adolf Heyduk

Slunce zvolna k západu se kloní, žhavě rudé jako teplá krev, již bohatýr za svobodu roní: velebný to umírání zjev; hoch kýs za kloboukem s kytkou vřesu do vsi jde, a stařec s rancem k lesu. Krajánek to; ode mlýna k mlýnu nese stářím rozdrolený vak; znaven chůzí, v nočním lesa stínu na mech sedá; přecházíť mu zrak, slabé údy ovládla mu mdloba, dalek mlýn a pozdní jest doba. Vše ty mlýnce horském na potoku, jež jak hejno kaček rozprchlých jevily se ondy jeho oku, prázdny jsou, co ten se krocán zlíh' v českém kraji, na hojný jenž chleba parou mele, vod nemaje třeba. Sekerníkův také v něm není, zámečník vše spraví napořád, jestiť pára paní všeho mlení; v mlýncích potočních byl jiný řád: veselí a pověst co den nová... nyní truchlí duše krajánkova. Za čas krátký ještě hůře bude, pára všecko nutí v děsný rej, jindy v kraji klepalo to všude, o práci a nocleh bylo hej, radost byla z mlečů v bílém mraku teď mlynáři chodí v černém fraku... Na čas žehrá kmet, jeť cesta tmavá s dobrou míli dalek ještě mlýn chor je, dál chce; sil se nedostává; vak jej dolů táhnetěžce v klín klesly ruce, hrud je plna vzdechů... E co, noc je mírná, přespím v mechu!“ Pod hlavu vak položil, hůl k boku, na znak leh'... Tma skryla hvozd i luh usnulusmál se, snad sen jej v skoku vkouzlil v starých šaland milý ruch, v nichž jak druhdy v mlečů pestré tísni pohádce zas naslouchá a písni. Či snad vesel na zanášce sedí kolem něho mleček polní květ, k němuž dřívo časové vy šedí bez ostychu směl si přivonět?... Však teď vzdech' – zlá ve snu přišla voda, vstát chce, nelze, v srdci ho to bodá. Příboj roste, proud se žene vratký, poběsile klepe palečník, spěcháletíaby nazved' kladky, než by příval do stroje mu vnik'; srdce buší, stará hruď se chvěje přišel pozdě; vody divý shluk s lopatkami do lednice spěje, starý hřídel zastenal a puk'. Vzdech' krajánek, bez barvy jsou líce, zaúpěl... tvář strne... navždy ztich'. – V poli ozvala se křepelice, bylo k ránu; teplý zavál jih, drozd se budil v kypré chvoje stánku, siný východ rudnul do červánků.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

mleč, mlynář, mlýn, stárek, mlejnice, krajánek, mlít, mlynářka, stavidlo, mlýnice

12. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  2. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  3. Růžový mlýn. (František Serafínský Procházka)
  4. Pustý mlýn. (Karel Leger)
  5. SPUSTLÝ MLÝN V HORÁCH (Jaroslav Vrchlický)
  6. NÁLADA. (Antonín Klášterský)
  7. Černá hodinka. (Emanuel Miřiovský)
  8. báseň bez názvu (Karel Leger)
  9. Mlýn na samotě. (Josef Kuchař)
  10. ASIE (Josef Svatopluk Machar)