O pouti.

O pouti.
Je na vsi pout; kol stanů plachty šedé hoch malý s drobným děvčátkem se vede, on, myslivec as o půl hlavy větší, jí šepce cos a ona k tomu svědčí. Hle, k nejbližšímu namířili stanu, jdou koupit sobě něco z marcipánu; vše na tu hned, hned na tu kladou stranu, až myslivce měl on a ona pannu. Jsou šťastni. – Hůř, až jiné přijdou časy, až zrumění se tvář a zvlhnou řasy, až budou chtít – Bůh často změny koná – on panenku a myslivečka ona. Zda bude moci jemu přikývnouti tak upřímně, jak o té první pouti, tak důvěrně a vroucně jako nyní? – Ó Bože můj, chraň mrazů je a jíní! 84