Zrození písně národní.

Adolf Heyduk

Zrození písně národní.
K jeteli ji nese spěch, hlava klesá, čelo hoří, něco chví se na ústech, něco blaží hruď i moří; vzdychá, líce barví krev, srdce v živůtku se třese – je to žal či lásky zjev, co to děvče v ňadrech nese? Pleje... Pestrý ptačí zvuk dalekým se lesem honí; žhavá touha dýše z luk, sladká rozkoš z keřů voní; hned – jak kukavice hlas – zní to z háje do údolí, hned – jako když metá klas – křepelkou to volá z polí. 31 hnedHned to dýše jako bez, vánkové když z jara dují, hned to zní jak zvonů směs, svatvečer kdy prozpěvují; všecko zdá se zelenat, všecko pučet, všecko kvésti; v moře květů vyhnal sad, lesy v moře ratolestí. K charpě rudý touží mák, v příval poupat šípek pučí, hnízdo vijí s ptákem pták, proud chce nivě do náručí; země zpívá nebi v jas, září slunce, vše se zpilo, a děvčeti v srdci v ráz písničku to vykouzlilo. 32