VZPOMÍNKY PROSINCOVÝCH NOCÍ.
I.
Ó ženy, vy jste milovaly noc
a náruč má jen věrná stafáž byla
k vašemu blouznivému milování!
Ó ženy, vy jste objímaly noc
za nádherné ty bílé visiony,
jež sypala vám v roztouženou náruč!
A srdce mé jen uchem eunucha
vnímati smělo vzkřiky vašich vášní,
když v loktech noci počaly jste šílet.
Však, ženy, rcete mi, v tom šílení
co as váš ret, spit nejžhavějším vínem,
ve sluch té noci tajně našeptával?
Já vím, že ret váš záhadně se chvěl
a vím, že v plášti nejčernější mlhy
ta noc teď na mne číhá kdes a čeká.
45
II.
Jsem raněn. – I zimnice přišla.
To byla zákeřná rána
ďábelsky vypočítána;
můj každý nerv je raněn!
Však ti, co ke mně vpadli,
ti darmo mne neranili!
V tmách přišli v půlnoční chvíli,
by plenili a kradli.
Či nekradli – ještě tu nekradli snad?
Chci svoje jmění spočítat:
Má paměť mdlou jiskrou hárajíc
mně hasne v omamném mraku –
ó děsné, hlodavé záhady žel!
Zda cosi chybí, nevím víc,
ba nevím víc, zda jsem co měl!
Je zimnicí naskrz proniklá
má duše – v noc upírám zraky:
tam nahoře zlodějská lampa mdlá
z mlh pláště plá v zelené mraky!
46