VZPOMÍNKY PROSINCOVÝCH NOCÍ.

VZPOMÍNKY PROSINCOVÝCH NOCÍ.
I. Ó ženy, vy jste milovaly noc a náruč má jen věrná stafáž byla k vašemu blouznivému milování! Ó ženy, vy jste objímaly noc za nádherné ty bílé visiony, jež sypala vám v roztouženou náruč! A srdce mé jen uchem eunucha vnímati smělo vzkřiky vašich vášní, když v loktech noci počaly jste šílet. Však, ženy, rcete mi, v tom šílení co as váš ret, spit nejžhavějším vínem, ve sluch té noci tajně našeptával? Já vím, že ret váš záhadně se chvěl a vím, že v plášti nejčernější mlhy ta noc teď na mne číhá kdes a čeká. 45 II. Jsem raněn. – I zimnice přišla. To byla zákeřná rána ďábelsky vypočítána; můj každý nerv je raněn! Však ti, co ke mně vpadli, ti darmo mne neranili! V tmách přišli v půlnoční chvíli, by plenili a kradli. Či nekradli – ještě tu nekradli snad? Chci svoje jmění spočítat: Má paměť mdlou jiskrou hárajíc mně hasne v omamném mraku – ó děsné, hlodavé záhady žel! Zda cosi chybí, nevím víc, ba nevím víc, zda jsem co měl! Je zimnicí naskrz proniklá má duše – v noc upírám zraky: tam nahoře zlodějská lampa mdlá z mlh pláště plá v zelené mraky! 46