***   Proč nesňala’s ještě obrázek Madonny,

Vladimír Houdek

***

Proč nesňala’s ještě obrázek Madonny,
Proč nesňala’s ještě obrázek Madonny,
Madonny s dítětem božským, na korálech na tvé šíji zavěšený? A přec ti řek’ lékař, jak komicky hloupě nad ňader tvých skvrnami růžovými se usmívá Madonny mateřská líc, když nikdy a nikdy dát nemůžeš světu děťátko čisté...
Ach, ovšem: kdys třaslavá ruka tvé matky ti na šíji zavěsila před poutí tvou do služeb Madonny obraz – však ten, jenž v nádherném městě ve ztupělém davu chvátajících lidí tě jediný pozdravil vlídnými slovy – s tím obrázkem hrál si už v tentýž den, kdy s úsměvem promluvil k tobě. 37 Kdys v letní den, mrtvý a žhavý, jsi za městem ve hlubokém úvoze usedla v mdlobách; neb toho si přál ten vlídný člověk. A z mrákotného, žhavého snění jsi povstala s ňadry rozhalenými a prochvělými neznámou bouří!... Zda vzpomínka náhlá na matku ve vsi, zda zděděná úcta před Panny obrazem, zda plachý stud před jejím pohledem cudným – co tebou tak zachvělo v divé té chvílchvíli? Však ruka tvá sjela na ňadra zvlněná k obrázku Madonny a ruka tvá zakryla s dětinnou bázní obrázek Madonny. A přišel podzim. Změť mlhavých stínů se nesla nad záhony parku, kde v koutě lavička stála písmeny zbrázděná. A v sedadle četla’s vyryté datum prvního večera v nádherném městě, prvního večera na mužských ňadrech. Kde ale byl ten, jenž chvějící rukou si tenkrát hrál s obrázkem Madonny, tvou obnaživ šíji, zářící v temnu? – Sta mlhavých stínů jen bloudilo parkem. 38 A přišly noci, mrazivé noci a přišly steré neznámé ruce ti žhavé psát „Ufarsin“ na ňadra bílá – dej přečíst svých ňader hieroglyfy Madonně s poupátkem božským – snad rozluští je v milosrdenství... Nechť klne ti svět! On nepochopí tvých hieroglyfů hluboký význam! A budeš-li matkou kdys – pošklebek světa tvé dítě jen krátkou zastihne chvíli: Se zárodkem smrti ve vpadlé hrudi a s tváří plnou starobných vrásek, s mdlým úsměvem starce spokojeného ti pohlédne ve tvář tvé dítě. 39