POD TÍHOU VŮNÍ.

Vladimír Houdek

POD TÍHOU VŮNÍ.
Tvá hlava už v rakvi je vryta do poslední podušky zbylé a ve květů záplavě bílé se pikantní nosík tvůj kmitá. Jak zdvižen je zhrdavě vzhůru a nozdrami na svět se dívá – co v oči své slzavou chmůru si láká kol družina lživá. Ten nosíček jemný!.. Já v snění na lásky Tvé vzpomněl jsem příval: Tvých rozkoší labužná chvění rád na jeho chřípích já zříval! To byla as ohromná tíha těch vůní, jež ssála Jsi v žití! Jak zhrdavě nosík tvůj zdvihá se nad spoustou jarního kvítí! Však tušil jsem dávno, mé dítě, že, syto už nejprudší vůně, Tvé nezkrotné srdéčko skrytě po tajemných aromách stůně. 33