PŮLNOČNÍ.

Vladimír Houdek

PŮLNOČNÍ.
Když ruce svoje kovové hodiny k nebi spínaly, Tvé paže jemně nachové mne kleslou silou objaly – víš, v těžký sen Tvůj duchové svůj vrhli pohled zoufalý, jich duté hlasy hrobové Ti ve sluch hřměly z povzdálí – Tvá dětská duše bála jen se příšer zlých... Ó, nasycen byl vášně žár... V kout jizby Tvé mdlé zraky moje prchaly, kde zatím ruce kovové se po čems k nebi rozpjaly... 13