PŘED SLÁVOU HOSTIE.

Vladimír Houdek

PŘED SLÁVOU HOSTIE.
Před žasnoucím okem mým prostřela’s své nejčistší hostie bílé! Z nich zářil tak mocný a svatý jas a závrať mne jala v ty chvíle. Tvé přijímat hostie lačným rtem v tvůj chrám jsem šel o velkém Svátku – však spatřiv tvou slávu – v dál prchal jsem od oltáře v hrůze a zmatku. A prchal jsem se strachem zlosyna, jenž ve chrám šel přijímat tichý – a náhle si na zpověď vzpomíná, v níž zamlčel nejtěžší hříchy. 55