HORROR VACUI.

HORROR VACUI.
I. Děs prázdna mne hodil v Tvé objetí – ne láska... Však chtěl já, tou hrůzou spit, tluk srdce a žhavý vzdech slyšeti, já, tonoucí, strh tě, já stébla se chyt. Ty’s bezděčnou stala se obětí... Jen tenkrát, kdy hasnul tvých očí svit, děs prázdna jsem viděl v nich zachvěti... Tak živou – s tím výrazem – chtěl bych Tě mít. Kdo zničil tě? Kam jsi šla? Kde jsi teď? To prázdno by mělo dát odpověď! Však nad tvojí rakví já necítil víc, než děs před tím prázdnem.. Je vinno vším? Co řekla bys, hrůzu tu chápajíc? Tvé atomy letí teď prázdnem tím. 22 II. Den tvojí smrti – dubna teplý den a nebe jas až ku podivu čistý. Stráň zahnědlá mi zřela do oken, v níž jarní zeleň prokmitala místy. V ten den já divné cítil zbystření svých smyslů: z okna na pár tisíc kroků jsem viděl lávku, kde jsme v prošlém roku vždy večer dleli vášní zmámeni. A pak – v mou jizbu hran tvých táhlý kvil vnik’ dvojitými okny... Vykročil já chvatně z domu, stanul u zvonice: Prázdnota šedá z oken chrámu zela – já podléd’pohléd’ k nebi. Černá makovice na věži té se kyvem zvonů chvěla... 23 III. Ve hlubinu němých a vášnivých nocí a v chmurný svit jiter mdlých tryskal tvůj jasný smích; stín mlhavých nocí lesk pronikal zoubků tvých a s paprsky zápolil zářivou mocí. Jak rozchvěly ňadra tvá do skoků vlnivých ty bezděčné, šílené výbuchy smíchu! Na podivný smích tvůj teď vzpomínám v tichu a slyším jej živě znít nocí, ač dávno ztich’.. Ty’s právo už neměla na ten smích... To právo měl pouze lesk zoubků tvých. Ty planou v noc němou, jak dříve v ni plály. A beze rtů smějí se.. Nad kostrou žlutavou jak pyšní se zázračnou, netknutou bělí svou! Teď vím už, v noc šklebivou proč se tak smály... 24 IV. Však z dob těch do mé paměti i všední scény vryty jsou: já nad tvou rakví slzeti zřel šedovlasou matku tvou. Přijela chorá z venkova tvou zmírnit hrůzu poslední, však líc tvá byla ledová a klid a mír už dřímal v ní. Zaštkala... Pak si vyhledala peřiny, skvosty, prádlo zbylé a vše to s pláčem zavázala v tvé slední prostěradlo bílé! Šla s rancem. Slzí přívaly jí s proudem potu splývaly. 25