DVĚ PÍSNĚ.

Vladimír Houdek

DVĚ PÍSNĚ.
Dvě písně mám já z duše rád... Ta jedna Marseilleusa jest, hlav sťatých slyším temný pád a z krve vidím růže kvést. A cítím divě kolotat svou krev a slyším zbraní chřest a chtěl bych u guillotin stát, kol hrdla katů řetěz plést. Však náhle cosi zasténá v mém nitru: v mlhách zvoní v sluch mně marche funèbre Chopina. Těch zvuků tak je pln můj duch – toť z půlnoci těch mračných tonů zakletá vzdychá duše zvonů! 57