BOJIŠTĚ.

BOJIŠTĚ.
I. Ó myriady nahých nervů šlehaných vichrem, roztřepených, se třesou mrazem vlastní krve, co nerv, to muka. Ó nahých nervů myriady, vy pavučiny rozepjaté, jak čile v tmách jste ještě včera chytaly rozkoš? Vy pavučiny rozepjaté, se mocnou touhou zachvíváte! Smrť bílou byste chytly rády – a ona váhá. II. Zrcadla jak vyleštěná kalužiny ledné, rudé 50 po planině rozesety; tisíc vytřeštěných zraků v zrcadla ta němě zírá. Ale div: zde žádná ruka nepohne se, nezdvihne se kroutit dlouhé, černé kníry! Tisíc vytřeštěných zraků do zrcadel němě zírá. Ne, ty oči čtou a čtou jen, čtou ve vlastních stuhlých tazích, zda v nich ostrým písmem vryta obžaloba neúprosná – skromný odkaz zlatým trůnům. A ty oči čtou a čtou jen, zda v tom písmu dosti síly, aby mohlo hřímat zemí, kterou bude zasypáno – hřímat nad vrcholy trůnů. 51 „A ten jen na skon smí si naříkati, kdo hlucho kvetl, bez ovoce přejde. –“ Neruda.