V NÁRUČ MLH.

Vladimír Houdek

V NÁRUČ MLH.
V záhadách soumraku bez zvuku leží pláně a doliny mlhami zasuté, do ňader ztrnulých mlhy té nehnuté hroty jsou vbodnuty chrámových věží. Bez konce šeď, kam zrak jen se točí! Šedivá duše hmot z hlubin se vydrala, šedivá duše však – chladná a zoufalá nehnutě dívá se člověku z očí. Duše má, bezzvukou prázdnotou spjatá, jak bys tu zavýskla v divokém rozmaru, kdyby kol plamen šleh’ bitevních požárů, z plání až nad horská temena vzňatá! Chtěla bys uprostřed ohromné hluše v blesky děl upírat zraky své zjitřené, zřela bys po cestě krvavě plamenné v náruč mlh utíkat šedivé duše. 88