***   Jak byly dojemné ty linie

Vladimír Houdek

***

Jak byly dojemné ty linie
Jak byly dojemné ty linie
svítivých ňader, vzdychajících v pláči, že yzop žádný vin Tvých nesmyje, pokání žádné spasit nepostačí! –
Až nad propasti věčna okraj srázný kdys v agonii Tvé se skloní oudy, yzopem budou slední potu proudy, s étherných krajů třpytivý déšť mrazný! A každá krůpěj ňadrům připomene, kus po kuse, že rozpadnou se zvolna jak pokropené vápno nehašené! Ten chladný doušek budou píti s touhou atomy Tvoje náhle očistěné, než tichem prázdna v pouť se dají dlouhou. 81