PÍSEŇ.

Vladimír Houdek

Tmavý klid v duši leh’ potají, každý cit usnul teď něm a tich – takový velký klid mívají kořeny akátů hřbitovních. Nesměly spícího probudit kořeny akátů hřbitovních – bez stesku počalo všechno tlít, veliký spánek je v prsou mých. V duši jen chladná je jistota, že je zde příhodná chvíle již, uhasit líný plam života – konec že třeba je nanejvýš! Ale – nic nehne se v prsou mých! Jenom ta nezvratná jistota v duše mé hlubinách usnulých plamenem bílým se třepotá!

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

227. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)
  2. KROČEJE. (Rudolf Illový)
  3. Je ticho kolem... (Bohuslav Květ)
  4. Mrtvým. (Augustin Eugen Mužík)
  5. VE SPÍCÍM MĚSTĚ (Jan Opolský)
  6. Sám a sám (Xaver Dvořák)
  7. JESEŇ DUŠE. (Karel Hugo Hilar)
  8. LEGENDA O FAUSTOVĚ DOMĚ. (Antonín Klášterský)
  9. Píseň po bouři. (Jaroslav Vrchlický)
  10. SLEPÝ (Viktor Dyk)