VE SPÍCÍM MĚSTĚ

Jan Opolský

Ve spícím městě všecka okna slepá. Kol čiší chladno. Atmosféra sklepa a vlhký smoud. Tma, sestra klidu němým kynem zve tě, jen prsa chrámu v těžké silhouetě zříš matně pnout. Tma roste ze tmy. Uplývá a vlaje. Ty nemůžeš, že smysly namáhaje dlít mimo ni, jak prorva v kosmu jeví se ti velká, z níž sama Smrt, ta tichá ničitelka se vyroní. Cvak hodin věžních měří podle práva, taj života ti k rozluštění dává a chvíle plení; vše, co jsi volal, jsou jen slova plochá, svět, ticho v něm, se s dravostí jen kochá v tvém osamění.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

323. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ. (Vladimír Houdek)
  2. Smutek. (Stanislav Kostka Neumann)
  3. KROČEJE. (Rudolf Illový)
  4. TERCINY. (Jaroslav Goll)
  5. Před branou dvacátého věku. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Ve své jizbě. (Adolf Brabec)
  7. Když všecko odkvetlo... (Antonín Sova)
  8. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  9. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  10. MĚSTO. (Karel Babánek)