NAD MOU KNIHOU.

Vladimír Houdek

NAD MOU KNIHOU.
Svých myšlenek bičem, vyzbrojeným ostrými hřeby ledové ironie já šlehal své srdce a kouřící krev se z tisíce drobných ran pozvolna prýští. Však ještě v tom přívalu svištících ran se náhle zachvělo marnivou touhou, svou krvavou památku hluboko vtisknout do tohoto vetchého šátku Veroniky, než přijde jeho Golgotha. Nechť rozpadne se směšný ten cár! Krev rychle pozbude barvy. 95

Kniha Vykvetly blíny (1899)
Autor Vladimír Houdek