NAD MOU KNIHOU.

Vladimír Houdek

Svých myšlenek bičem, vyzbrojeným ostrými hřeby ledové ironie já šlehal své srdce a kouřící krev se z tisíce drobných ran pozvolna prýští. Však ještě v tom přívalu svištících ran se náhle zachvělo marnivou touhou, svou krvavou památku hluboko vtisknout do tohoto vetchého šátku Veroniky, než přijde jeho Golgotha. Nechť rozpadne se směšný ten cár! Krev rychle pozbude barvy.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

829. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zapomněla... (Rudolf Bort)
  2. VIDĚL JSEM RUCE... (Kamil Berdych)
  3. Karafiát. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Na bojišti. (Svatopluk Čech)
  5. III. Requiescat. (Jaroslav Vrchlický)
  6. U kamenné panny. (František Hajniš)
  7. NOČNÍ VIDĚNÍ. (Karel Skřivan)
  8. BOJ S DRAKEM. (František Serafínský Procházka)
  9. 9. Do památníku. (Jaromír Březanovský)
  10. Květ na drátu. (Emanuel Züngel)