MUSE.
Ty, na mžik jen tvář svoji božskou
kdys mdlému poutníku zjevíš,
by pohrdl skepse své zhýčkanou stvůrou
a na chvíli třeba jen poznal co nebe.
On byť i jen parasit velkosti malý,
však milostí jednoho pohledu Tvého
hned zasvěcencem krásy se stává,
jsa na vždy poraněn po Tobě steskem.
A podlé nechť přijdou později chvíle,
kdy hotov je hrdost svou prodat
za plebejců klamně zlacenou rozkoš,
přec nikdy více již v celém svém žití
se osudného nezbaví daru,
jejž Ty’s mu svým pohledem dala. –
41
OBSAH:
Rhapsodie dobrému géniu krásy5
Kouzlo perleti8
Na Bakchantku ozdobenou révou9
Sonet romantický10
Návštěva Musy11
Sonet12
Splnění13
Úsměvné okamžiky14
Nad vodopádem15
Sen18
Čtvero sonetů v echu
Otázka19
Odpověď20
Intermezzo21
Finale22
Mrtvým Vyšehradu23
Mythus26
Odchod pěvců27
Za prchlým mládím30
Podzimní31
Nokturno33
Improvisace35
V době bojů37
Sloky38
Na rozhraní dob39
Muse41
E: jf; 2005
[43]