MUSE.

Bohuslav Knoesl

MUSE.
Ty, na mžik jen tvář svoji božskou kdys mdlému poutníku zjevíš, by pohrdl skepse své zhýčkanou stvůrou a na chvíli třeba jen poznal co nebe. On byť i jen parasit velkosti malý, však milostí jednoho pohledu Tvého hned zasvěcencem krásy se stává, jsa na vždy poraněn po Tobě steskem. A podlé nechť přijdou později chvíle, kdy hotov je hrdost svou prodat za plebejců klamně zlacenou rozkoš, přec nikdy více již v celém svém žití se osudného nezbaví daru, jejž Ty’s mu svým pohledem dala. – 41 OBSAH:
Rhapsodie dobrému géniu krásy5 Kouzlo perleti8 Na Bakchantku ozdobenou révou9 Sonet romantický10 Návštěva Musy11 Sonet12 Splnění13 Úsměvné okamžiky14 Nad vodopádem15 Sen18 Čtvero sonetů v echu Otázka19 Odpověď20 Intermezzo21 Finale22 Mrtvým Vyšehradu23 Mythus26 Odchod pěvců27 Za prchlým mládím30 Podzimní31 Nokturno33 Improvisace35 V době bojů37 Sloky38 Na rozhraní dob39 Muse41
E: jf; 2005 [43]