ÚSMĚVNÉ OKAMŽIKY.

Bohuslav Knoesl

ÚSMĚVNÉ OKAMŽIKY.
Bez příhod vzrušení mé šedé plyne žití jak řeka váhavá kdes krajem severním, kde mlha zastírá zář barev smutkem svým, však přec též chvíle jsou, jež moji duši vznítí: to krásné myšlenky mě rytmus občas chytí a nese srdce mé výš mocným křídlem svým, když jara vzrušení vstříc kouzlem líbezným mi z poupat rozpuklých i pohledů žen svítí. To chvíle jsou, kdy svět se na mě pousmívá a nebe azurem se v moje smutky dívá; pak opět hasne vše a mlhy kol jen plují. V těch chvílích dojem mám, že slyším hlas, jenž zpívá: Ač s tebou nekráčím, já přece existuji, já, jež jsem štěstí tvé, tě z dálky pozdravuji. – 14