JEŠTĚ OBLAKA.
Jest jeden požitek vybraný, čistý a jemný,
však vězeň v žaláři i tulák loudavý
se může jeho lahodou stejně tak spít
jak caesar sedící na trůně v mdlobě a nudě:
tam v bílé mraky zřít, v to chmýří hebounké
jak kotouče vrcholí v sny báječných staveb
a jak se láme, trhá, tiše se boří
a jako touha zahlaholivší písní
se rozplyne zase v nebeských luzích...!
Tak chtěl bych též všechna pohnutí svoje,
vzlet vášní vzbuzených i myšlének květy
utvářet v měnivé hráně, v krystalů růže je semknout,
jichž stěny nejmenší odráží plameny kosmu,
výkřiky drsné v nich s líbezným ševelem protkat
a jako v jediném výdechu bělavé páry
se vší tou marnou a krásnou života slávou
tak tiše a snivě se rozplynout v modru...!
15