***   Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé

Bohuslav Knoesl

***

Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé
 a pohár toužení jsem snem svým vyzlatil a čekám zvědavě na vzrušující chvíle, na hodin šílení a vzkypělý var sil. Ať vteřin propasti jak hřebci splašení se řítí nitrem mým přes myšlénku i sen, opiem rozkoše jež bohatě se pění – na lásky schvácení jsem připraven. – – – – – – – – – – – – – – – – Dnů bratři šediví z odslálých bažin nudy kol mojich oltářů však lhostejně jdou dál skrz křoví tužeb mých v illusí úhor chudý – – Nic nehne se. Déšť, zima, srpnových sluncí pal. A slunce rozteklý a mroucí fantom rudý, bludičky radostí, stín zamračených skal – – – 11

Kniha Martyrium touhy (1896)
Autor Bohuslav Knoesl