***   Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé

Bohuslav Knoesl

***

Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé
 a pohár toužení jsem snem svým vyzlatil a čekám zvědavě na vzrušující chvíle, na hodin šílení a vzkypělý var sil. Ať vteřin propasti jak hřebci splašení se řítí nitrem mým přes myšlénku i sen, opiem rozkoše jež bohatě se pění – na lásky schvácení jsem připraven. – – – – – – – – – – – – – – – – Dnů bratři šediví z odslálých bažin nudy kol mojich oltářů však lhostejně jdou dál skrz křoví tužeb mých v illusí úhor chudý – – Nic nehne se. Déšť, zima, srpnových sluncí pal. A slunce rozteklý a mroucí fantom rudý, bludičky radostí, stín zamračených skal – – – 11
Básně v knize Martyrium touhy:
  1. Hymnus Fantomu.
  2. Zjevení.
  3. Na poušti.
  4. V žaláři askese.
  5. Pokušení.
  6. Martyrium touhy.
  7. ***   Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé
  8. Improvisace snu.
  9. Tragoedie duše.
  10. Stišení.
  11. Květy blouznění.
  12. Pochod smuteční.
  13. Dies irae.
  14. ***   Tak v němém vězení bezbarvé skutečnosti,
  15. Soumrak duše.
  16. Adagio.
  17. V žaláři osamění.