Soumrak duše.

Bohuslav Knoesl

Soumrak duše.
Po vlnách stišení prchají slábnoucí duchové zvuků a klid vládne v duši, na jehož dně dlí skrčena Úzkost. Sám stojím tu v prázdnotě prostorů, věků. Z těch rytířů krásných, již vyjeli časného rána, na jásotu davů, nadšení, bojovní, mladí, na vzpínajících se ořích a v krunýřích zlatých, v nichž ciselována byla allegorie žití – ni jeden z nich se nevrátil do hradu nazpět. Juž čaloun noci stemnělý se níží víc a více a v prázdnou planinu tmy okean se šíří a v hrad můj pustnoucí se nevrací nikdo. Jen v dálkách neznámých cos chvílí temnotami svitne, a v ticha hlubinách, jako by přicházelo z dálky, se ozve tajemné a hluboké volání, hlas lítosti nad uprchlými dny, jež propadly temnotám Věčnosti. 22
Básně v knize Martyrium touhy:
  1. Hymnus Fantomu.
  2. Zjevení.
  3. Na poušti.
  4. V žaláři askese.
  5. Pokušení.
  6. Martyrium touhy.
  7. ***   Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé
  8. Improvisace snu.
  9. Tragoedie duše.
  10. Stišení.
  11. Květy blouznění.
  12. Pochod smuteční.
  13. Dies irae.
  14. ***   Tak v němém vězení bezbarvé skutečnosti,
  15. Soumrak duše.
  16. Adagio.
  17. V žaláři osamění.