V žaláři osamění.

Bohuslav Knoesl

V žaláři osamění.
Ve dusném sklepení tma zívající spala na vlhkém kamení pod rozklenutím sloupů. Tmy paprsk neproťal, zvuk nezatřásl vzduchem a zmrtvující klid v dál záhadně se šířil. Jen občas zazněl tu krok prchajících hodin, do tůní věčnosti jež zvolna odcházely, krok těžký, dunící a provázený echem, jež zvolna v prázdnotách a tmě se rozptýlilo. Však slyš! Cos hnulo se. Teď zvolna sem kdos stoupá po schodech točitých kol navlhlých stěn chodeb a v ruce kahanec sem nese kmitající. Kdos klíči zachřestil a kdosi vzdechl zdlouha a před paprskem mdlým do koutů prchly stíny na odchod čekati těch řídkých Návštěvníků... Teď vše zas pohaslo a v tichu Tmy jen vládnou. 24 OPRAVY: Na stránce 6. v řádce desáté čti „bezdné“ místo „bezedné“. Na stránce 7. v řádce šesté čti „zavál“ místo „svál“.
[25] DOTIŠTĚNO DNE 16. BŘEZNA 1896 NA STROJÍCH EMANUELA STIVÍNA PRAHA 146-II. PRO VYDAVATELE NÁKLADEM VYDAVATELOVÝM
[26] Této knihy vydáno bylo 300 výtisků, z nichž prvých 10 jest číslováno a opatřeno autografem spisovatelovým. Číslo
E: jf; 2005 [27]
Básně v knize Martyrium touhy:
  1. Hymnus Fantomu.
  2. Zjevení.
  3. Na poušti.
  4. V žaláři askese.
  5. Pokušení.
  6. Martyrium touhy.
  7. ***   Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé
  8. Improvisace snu.
  9. Tragoedie duše.
  10. Stišení.
  11. Květy blouznění.
  12. Pochod smuteční.
  13. Dies irae.
  14. ***   Tak v němém vězení bezbarvé skutečnosti,
  15. Soumrak duše.
  16. Adagio.
  17. V žaláři osamění.