Na poušti.

Bohuslav Knoesl

Na poušti.
Sem karavana snů po léta nezavítá – – jen ticho mlčící a poušt a poušt a poušt; bez vlády zrosení se svadlé stéblo zmítá a kostí zvápnělých běl ukrývá se v houšt. A stopy milenců, jež zde se milovali za vlaze vonných jar, prach polo sválzavál již – teď silněji mé slunce chtíčů pálí, na jejichž zoufalý jsem sám se přibil kříž. O dešťů přívaly, střik lijáků, řev bouří, jen žízeň déle ne! Radš v mraků těžkém kouři hrozebných blýskavic zřít světla rozklaná! O ticho, zadrž dech! Hle vody v dálkách snící i čluny na vlnách, dav žen se koupající, vidiny šílené, hle, fata morgana! 7