Zjevení.

Bohuslav Knoesl

Zjevení.
Nic oděné šílenstvím rozsněných nocí, o Galatheo mé vášnivé touhy, o jediná, jež existuješ jen ve mně: „My zlaté budeme spolu napínat struny na lásky varytu zpěvném, na vlnách touhy se kolébajíce v dálku, nechávajíce své splývat navzájem duše, a vteřinám, prchajícím do tůní Šíra, my rozkoše urveme nachové květy a v závratných objetí propasti bezednébezdné se budeme blouzniví vrhat, by v hlubinách exaltované lásky pod únavy omamujícím křídlem jsme splynuli dřímotou blažené mdloby v aeonech Věčna!“ To chtěl bych Ti říci Démone vábný, když jsem Tě vylákal z hlubiny němé a plné neuvolněných vzdechů – z mé smutné a toužící duše; však Ty mi vždy zmizíš, přelude nadzemsky svůdný, kdes v šerého tajemství zamlklých vodách a hrozná prázdnota vrací mi pouze mých vlastních myšlének echo – – – 6
Básně v knize Martyrium touhy:
  1. Hymnus Fantomu.
  2. Zjevení.
  3. Na poušti.
  4. V žaláři askese.
  5. Pokušení.
  6. Martyrium touhy.
  7. ***   Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé
  8. Improvisace snu.
  9. Tragoedie duše.
  10. Stišení.
  11. Květy blouznění.
  12. Pochod smuteční.
  13. Dies irae.
  14. ***   Tak v němém vězení bezbarvé skutečnosti,
  15. Soumrak duše.
  16. Adagio.
  17. V žaláři osamění.