Martyrium touhy.

Bohuslav Knoesl

Martyrium touhy.
Jak ještěr nestvůrný a v sytosti své líný kol mojich myšlének čas unaveně se plíží a tužeb otravných, hle, vzrůstající blíny se tlačí sem svědomí spuchřelou mříží. O snění horečko, já, na kříži tvém vise, žen vidím fantomy, jež chtěl bych milovati, v dnů šedém zrcadle jak unaveny chví se a v mlhách nudy mé v dál pozvolna se tratí – – Hodina hodinu tak kol mé hlavy honí, vše věčně stejné jest a stejně omrzelé – jen pokušení sen své žhavé kapky roní, jež bodaj’, pálí, žhnou v mém rozechvěném těle. 10