Pochod smuteční.

Bohuslav Knoesl

Pochod smuteční.
Až jednou spustlý hrad mé duše vyčerpané se skalisk znudění v dál chmurnou bude zřít, kam v kalné jezero dnů prázdnota jen kane a brání myšlénkám dál cestu nastoupit; do komnat schátralých, jež brokát zdobil kdysi, svit v lustru hranolů a tance takt a vír, za noci nejtmavší, jež v prostoru tmách visí, až peruť rozepne myšlénka netopýr a černé drápy své až strach v mé zatkne čelo pod zřídlou kadeří, jíž prosvítává leb’, bez žití essence v mé vysálané tělo žil krví vzbouřených až nebude bít tep; pak ty, o chiméro, mé vyblouzněné ženy, se rázem objevíš v temnotě chodeb mých, nach vzplá tvé pochodně v dnů jícen otevřený, již v snech jsem miloval a v žití nedostih’ a za mou mrtvolou, jež ve propasť se sřítí pláč neskojených tuch jak pochod smuteční v svých rhytmech ponurých dunivě bude zníti, vždy ženou zdrcený, vždy znova lákán k ní. 19
Básně v knize Martyrium touhy:
  1. Hymnus Fantomu.
  2. Zjevení.
  3. Na poušti.
  4. V žaláři askese.
  5. Pokušení.
  6. Martyrium touhy.
  7. ***   Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé
  8. Improvisace snu.
  9. Tragoedie duše.
  10. Stišení.
  11. Květy blouznění.
  12. Pochod smuteční.
  13. Dies irae.
  14. ***   Tak v němém vězení bezbarvé skutečnosti,
  15. Soumrak duše.
  16. Adagio.
  17. V žaláři osamění.