Na citát z Plauta
Motto:
Já nejsem ten, jímž zdám se být, však tam,
kde nejsem, srdce moje dlí.
Já nejsem ten, jímž zdám se být, však tam, nejsem, kde srdce moje dlí,
já nejsem svatýsvatý, nejsem zlý, však obé v duši mé se zrcadlí,
ač nejsem zlosyn, jsem přec uvězněn a mříží okna hledím ven
do modrých dálek touhou mdlý, kde svět je můj, kde srdce moje dlí;
jsem víc než zvířezvíře, míň než bůh, jsem pouze s hmotou pomísený duch,
však kde vlá duch od hmoty odpadlý, tam svobodno mé srdce dlí;
ač nejsem hlubin tvor ni pták, jenž nad mořem se vznáší do oblak,
přec tam, kde v moři ostrov zapadlý, mé srdce v domově svém dlí;
květiny nejsem něžný zjev, jíž v cévách nevášnivá proudí krev,
však tam, kde z krve růže vykvetly, mé srdce zkonejšeno dlí,
mé srdce, které lásku zná i hněv a vášnivá jímž proudí krev,
mé srdce, jež svou hmotou v hmotě tkví, však snem v éteru nebes dlí;
však nejsem ten, jenž krásou políben probouzí v duši rajský sen,
jen tam, kde odlesk ráje padá mdlý, nesmělé srdce moje dlí,
na kraji pouště rozkvítá, jež pláčem vyhnanců je zalitazalita,
a když se nad ní přelud chví, na chvíli šťastno srdce mé tam dlí,
a když tam žhavým plamenem se slunce pojí s vody pramenem,
v němž nebes modř se zrcadlí, poutníka znavené tam srdce dlí,
jenž není tím, čím zdá se být, neb také on zná žízeň, musí pít,
když však si pramen vymodlí, tu srdce jeho v nekonečnu dlí.
21