Na citát z Plauta

Bohuslav Knoesl

Na citát z Plauta
Motto: Já nejsem ten, jímž zdám se být, však tam, kde nejsem, srdce moje dlí.
Já nejsem ten, jímž zdám se být, však tam, nejsem, kde srdce moje dlí, já nejsem svatýsvatý, nejsem zlý, však obé v duši mé se zrcadlí, ač nejsem zlosyn, jsem přec uvězněn a mříží okna hledím ven do modrých dálek touhou mdlý, kde svět je můj, kde srdce moje dlí; jsem víc než zvířezvíře, míň než bůh, jsem pouze s hmotou pomísený duch, však kde vlá duch od hmoty odpadlý, tam svobodno mé srdce dlí; ač nejsem hlubin tvor ni pták, jenž nad mořem se vznáší do oblak, přec tam, kde v moři ostrov zapadlý, mé srdce v domově svém dlí; květiny nejsem něžný zjev, jíž v cévách nevášnivá proudí krev, však tam, kde z krve růže vykvetly, mé srdce zkonejšeno dlí, mé srdce, které lásku zná i hněv a vášnivá jímž proudí krev, mé srdce, jež svou hmotou v hmotě tkví, však snem v éteru nebes dlí; však nejsem ten, jenž krásou políben probouzí v duši rajský sen, jen tam, kde odlesk ráje padá mdlý, nesmělé srdce moje dlí, na kraji pouště rozkvítá, jež pláčem vyhnanců je zalitazalita, a když se nad ní přelud chví, na chvíli šťastno srdce mé tam dlí, a když tam žhavým plamenem se slunce pojí s vody pramenem, v němž nebes modř se zrcadlí, poutníka znavené tam srdce dlí, jenž není tím, čím zdá se být, neb také on zná žízeň, musí pít, když však si pramen vymodlí, tu srdce jeho v nekonečnu dlí. 21
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,