I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,

Bohuslav Knoesl

I
Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los, Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
 jednomu život květy přináší, druhému číš svou thanatos; chceš ruku stisknout příteli, důvěrně zašeptat mu v ucho cos, však rtů tvých slovo loudavé již nedoletí mrtvých na Athos, na pustý ostrov skal a cypřiší, kde slavík nezpívá ni kos, kde v přísném mrtvých klášteře jen vládne chmurný opat thanatos, nad mnichy neoblomně bdí,bybdí, by nikdo nerušil jich řád ni los, by nikdo u bran nestanul a nezabušil mrtvých na Athos; on ani zpráv by nepodal, že ke klášteru přišel zalkat kdos, neb roční doby mění se, však nikdy nemění se thanatos. Ó srdce mé, tluč zrychleně, by obměkčil se vládce stínů, pros! by jen co němé poselství tvé slovo nechal vzlétnout na Athos, by mrtvý přece zvěděl jen, jak vřele miloval jej kdysi kdos, s přátelským slovem blížil se, když náhle všechno přetrh thanatos. 31
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,