II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,

Bohuslav Knoesl

II
Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel, Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,
 a vždycky srdce potěšípotěší, i když se neusmívá gazel; hned ostrov není pustým víc, když jen co lehký motýl na květech křídla rozestře perlově proměnlivá gazel; poušť hned je méně truchlivá, když sluchu poutníkova se o přátelství dotkne zpěv, jejž jako ze sna zpívá gazel, a zpívává jak ze spánku, sny tajné prozrazuje, do světů dálných neznámých se extaticky dívá gazel a zří tam tužeb splnění, uskutečnění ráje, zří božské krásy vtělení, již k sobě strhnout chtívá gazel, však spáč když ze sna procitá a v svět udiven hledí, tu skráně jeho opouští a v noci stín se skrývá gazel, neb kouzlo je vždy diskrétní a utajeno světu a jako vážka nebo pták též často plachým bývá gazel, když nám však srdce rozjasní, tu s dostiučiněním jak lotos v slunci na vodě si v slávě odpočívá gazel. 49 Čtyři gazely ostrovní9 Čtyři gazely o kouři z Ithaky15 Na citát z Plauta21 Tři gazely o citech přátelských23 Úsměv28 Tři gazely smuteční31 Tři gazely o růžích35 Polní květy40 Útěcha41 Slavík a duše42 Zdvojený gazel na motiv jen44 Dva gazely platící svatému jménu46 Dva gazely o gazelu48
[51] Bohuslav Knoesl, Ostrovy a oasy Kresby Jaroslava Horejce. Vytiskl a vydal roku 1947 Jaroslav Picka v Praze 55 výtisků.
E: jf; 2005 [53]
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,